Do Hranic přicházeli lidé také z Hrdlořez u Suchdola nad Lužnicí. Mezi nimi byli bratři Homolkové, Vít a Martin. Nepřišli ale sami. S nimi přišli na Hranice i jejich rodiče a jedna jejich sestra. Ti všichni nakonec v Hranicích našli i svůj konec životní pouti. Na čísle tři založil novou rodinu Vít Homolka (1784 – 1837).
Počátek chalupy č. 3
Je třeba zmínit, že číslo tři začal budovat František Suchý mezi lety 1792 a 1795. Ten ho prodal v roce 1802 Jakubovi Kopřivovi ze Suchdola, který měl mimo další děti dceru Evu, budoucí paní Homolkovou.
Vít Homolka
Vít Homolka z Hrdlořez (1784 – 1837) byl na deseti chalupách nejmladším zakladatelem mezi muži. Byl dvakrát ženatý. Poprvé si v roce 1801 vzal v Hranicích již zmíněnou Evu Kopřivovou (1781 – 1815), která mu dala šest dětí a vysílením zemřela. Chalupu koupil Vít od svého tchána v roce 1807, načež Kopřiva zmizel z Hranic a zřejmě se usídlil s rodinou v Chlumu u Třeboně. Ze šesti dětí, které se Evě a Vítovi Homolkovým narodily zůstaly naživu jen dvě dcery: Kateřina (1803 – 1875), která se nikdy neprovdala, a Alžběta (1809 – 1889), která se provdala nejprve za Martina Eckera (Eker / Eger / obec Herda) od Třeboně a po jeho smrti za Ondřeje Kuchyňku. Alžběta prožila svůj život po třeboňských jednotách (Uhlíř, Dušák, Kazda).
Druhou ženu si Vít našel už přímo na Hranicích, a to dceru Blažeje Bíny ze čtyřky, Johannu (1792 – 1765). Johanna byla zřejmě jedno z prvních dětí, které se v Hranicích narodily. Spolu s Vítem měli devět potomků – šest chlapců a tři děvčata. Stále se vracející nákaza neštovic vzala Homolkovým tři děti – v roce 1818 nejstaršího tehdy dvouletého Jakuba a pak v roce 1832 Marianu a Josefa. Jinak se jim vyhýbaly jiné nákazy a nehody. Tak se dožil (teď už víme, že druhý) nejstarší syn Jan (*1819) veselky s Alžbětou Zimmlovou , Vojtěch (*1821) se oženil s Dorotou Machovou a pak Josefou Dvořákovou, Anna (*1824) se neprovdala, Barbora (*1833) se stala paní Sassmannovou a nejmladší Vavřinec (*1837) zůstal starým mládencem. Vavřinec si na tatínka Víta nemohl pamatovat, protože zemřel, když bylo Vavřincovi sotva půl roku.
Vít Homolka, zploditel nejméně patnácti dětí, zemřel v chalupě č. 3 dva dny před koncem roku 1837 na zápal plic. Johanna ovdověla ve věku 45 let a už se znovu neprovdala. Nezemřela však doma, ale našla jsem jí v suchdolské matrice. V roce 1865 jí bylo sedmdesát dva let.
Jan Homolka
Dalším hospodářem po otci Vítovi byl syn od druhé ženy Johanny Bínové, Jan, který se narodil 20. května 1819. Chvíli po třicátých narozeninách se oženil Alžbětou Zimmlovou z Trpnouze. Alžběta byla o devět let mladší než Jan, a tak vstupovala do manželství jako 22letá. Čtyři měsíce po svatbě se dočkali prvního potomka, dcery Marie, která však zemřela 2 týdny po porodu. Marie byla první z devíti dětí, které se Janovi s Alžbětou v chaloupce č. 3 narodily. Kojenecká úmrtnost v jejich rodině odpovídá spíš podprůměru v Hranicích. Homolkovi přišli o tři děti z devíti a museli se tak ohánět, aby všechny uživili. Zůstali jim synové František (*1853), Vojtěch (*1856), Kašpar (*1859), Jan (*1861), Matěj (*1866) a jedná dcera Terezie (*1870).
František a Kašpar se stali kováři. František odešel se ženou do Halámek a možná i Gmündu. Kašpar odešel do Prahy, kde se oženil. Žil na Vinohradech a pak na Žižkově. Jejich nejmladší sestra Terezie se vdala v posledních letech 19. století v pražských Nuslích za policejního strážníka Emmanuela Wonku. Za svého svědka si vybrala právě bratra Kašpara.
Doma v Hranicích zůstal pouze syn Jan narozený 10. října 1861.
Přidejte odpověď