Druhá chalupa na Hranicích patřila rodině, která se v matrikách a dalších zdrojích vyskytuje jednou německy, podruhé česky. Jmenovali se Schneiderovi nebo také Krejčí, i když česky jen sporadicky. Rod Schneiderových mohutně osídlil Hranice především pomocí sňatků. Povícero bratranců a sestřenic od Schneiderů se nacházelo v prvních chalupách po vsi. Přišli sem z Dvorů nad Lužnicí (něm. Beinhöfen, nebo také Německé). Při pátrání po předcích, kteří odsud přišli založit Hranice, se musím potýkat se skutečností, že nejstarší matriky z Dvorů shořely, a pouze lze dnes najít pouze kusé informace v rakouských archivech z farnosti Gmünd (česky Cmunt).
Melichar Schneider
Vyprávění o obyvatelích druhé chalupy můžu začít u Melichara Schneidera, který se narodil ještě v 17. století. Zjistila jsem o něm, že měl dvě ženy; první byla z rodu Würth a druhá žena se jmenovala Eva z rodu Machových. Z prvního manželství uzavřeném v roce 1716 jsem dohledala pouze jednu dceru a toto manželství zřejmě netrvalo ani jednu dekádu. Druhé Melichar uzavřel v roce 1727 a objevila jsem z něj vzešlých nejméně pět dětí. Tomáše (1729), Dorotu (1732), Jana Jiřího (1737), Vojtěcha (1740) a Matouše (1741).
Melichar naposledy vydechl na konci léta 1752 ve Dvorech nad Lužnicích a podle matriky zemřelých se dožil vysokého věku 75 let.
Pro naše další vyprávění budou důležití Tomáš a Vojtěch, bratři, mezi nimiž byl jedenáctiletý rozdíl. Mladší Vojtěch se usídlil v chalupě číslo jedenáct a je o něm samostatný příspěvek.
Tomáš Schneider
Starší z bratrů Tomáš (1729 – 1801) žil ve Dvorech a také zde zemřel, protože pravděpodobně jako nejstarší mužský potomek Melichara zdědil rodnou chalupu. Bezprostředně se nezasloužil o spoluzaložení Hranic, ale měl mnoho potomků, z nichž tři – Martin, Marie Anna a Alžběta – mají na svědomí osídlení Hranic. Chalupu č. 2 založil právě Martin Schneider, a proto se jí mezi místními říkalo „U Martinů“. Jeho sestry se provdaly na chalupy č. 5 a 10 a také o nich budu psát samostatný příspěvek.
U Martinů
Martin Schneider se narodil 8. listopadu 1766 ve Dvorech a v roce 1791 si vzal dívku ze sousedství Annu Drinko / Drnko / Trinko (*1766) a přesídlili spolu do Hranic o pár let později. Narodilo se jim tu osm dětí.
Smrt v podobě záškrtu si vzala čtyři jejich děti a nejmladší dcera zemřela v 19 letech na úplavici. Dospělosti se dožili tři sourozenci: Marie (*1794), Jan (*1799) a Jakub (*1801).
Martin a jeho žena zemřeli na čísle dva; Anna v březnu 1832 ve věku 65 let na zápal plic a Martin v létě 1843, kdy mu bylo neuvěřitelných osmdesát jedna let. Martin byl mého manžela 5x pradědeček a právě podle něj se chalupě říkalo „U Martinů“.
Jejich jediná dcera Marie se provdala za souseda z chalupy č. 6 – Bartoloměje Kováře, syna Adama a Johany. Perlička k momentálnímu uzavření jejich příběhu, protože se k nim vrátím, až budu o šestce psát: Bartoloměj byl téměř o devět let mladší, než Marie! Její bratr Jan Schneider se oženil s postarší Kateřinou Trskovou ze Dvorů. Když mu po prvním porodu zemřela a dítě později také, vrátil se ze Dvorů do Hranic, už se neoženil a zůstal u bratra Jakuba.
Jakub Schneider
Stejně jako Jakubova sestra Marie, tak i Jakub si našel svůj protějšek v rodině Adama Kováře a není vůbec překvapivé, že oba páry snoubenců se brali ve stejný den. Manželka Jakuba se jmenovala Marie Anna Kovářová a byla o tři roky starší, než Jakub. Ženil se už jako devatenáctiletý v listopadu 1820.
Jakub a Marií Annou prožili v Hranicích celý život v chalupě č. 2 a přivítali tu devět malých Schneiderátek.
Podařilo se mi zmapovat osudy pouze tří dětí – Kateřiny (*1826), Franze (*1834) a jejich nejmladší Marie (*1841). Pro doplnění, čtyři děti zemřeli v dětském věku, jednu dceru jsem vůbec nedohledala a syn Jan jako voják podlehl v pětadvaceti letech horečce.
Kateřina se provdala na chalupu číslo 16 za Johanna Zimmela a po jeho smrti pojala k sobě Matěje Marouška. Marie se stala paní Vojtěcha Bíny ze čtvrté chalupy.
Franz Schneider
Franz, dědic chalupy, se ve třiceti letech oženil s o šest let starší Terezií Kovářovou z č. p. 50. Jestli byl na vojně a po vojně se pro něj nenašla mladší panenka, to se dnes už nedozvíme. Naproti tomu víme, že sňatkem s ní legalizoval jejího nemanželského syna Václava. Václav se narodil v roce 1857, a tak byl v době svatby sedmiletý. Mohl být Franzův, ale nemusel. Mohli si slíbit společný život, ale Franz byl odveden na vojnu. Ostatně, jeho o 4 roky mladší bratr Jan byl také odveden.
Bratr Jan zemřel v únoru 1864 a Franz se oženil v říjnu téhož roku. Mohlo to spolu souviset? Mohl mít Jan slíbenou chalupu po vojně, ale bohužel podlehl horečce? Samé otázky, různé dějové linie a my nemůžeme vědět tu pravou…
Po svatbě se Franzovi a Terezii narodila už jen dcera Kateřina (*1867), která se ve sedmnácti letech za Ignáce Zimmela z Trpnouze.
Terezie zemřela v únoru roku 1910 ve stáří 81 let a její manžel Franz ji následoval tři měsíce poté. Dožil se 75 let a zemřel stejně jako jeho žena v chalupě číslo dva. V té však dávno měl hlavní slovo hospodář Václav – jejich jediný syn.
Václav Schneider
Po svatbě v roce 1884 vnesl Václav s jeho ženou Annou Marouškovou do chalupy dětský křik a radost ze života. Společně přivedli na svět během osmnácti let deset dětí. Bohužel však porod desátého dítěte v jejích 41 letech Anna už nepřežila. Avšak vzhledem k faktu, že přestála devět porodů již dříve, lze usoudit, že porod nebyl důvod jejího skonu, ale vyčerpanost organismu, nebo nám neodhalená nemoc – nejspíš tuberkulóza, nebo podvýživa. Děťátko, které jí přežilo, byl Antonín, jenž v 15 letech těsně po konci první světové války zemřel na zápal plic. Václav se šest let po smrti nebožky znovu oženil s věkově sobě rovnou Marianou, vdovou po Trskovi.
To se už ocitám v době, kdy končí hranická matrika narozených a pomohla jsem si matrikou zemřelých, oddaných a sčítáním lidu z roku 1921. Podařilo se mi najít pár informací o Václavových potomcích. Druhorozená dcera Marie se vdala za místního synka jménem Jan Kalát v roce 1908 a žila s ním v chalupě 13 ještě v roce 1921. Tomáš Schneider se narodil v roce 1891 a oženil se s Marií Müllerovou. Sedmé, osmé a deváté dítě, tedy Martin, Anna a Rosina, žili v roce 1921 s rodiči v rodné chaloupce.
V roce 2025 patří stavení Hranice č. 2 Janu Pilsovi. Příjmení Pils se v Hranicích objevuje od jejího založení a jeho předci žili v německé části Hranic. Snímek je z roku 2021.