29. září jsem navštívila Muzeum hlavního města Prahy. Jsem ráda, že jsem výstavu „První křik, první pláč“ stihla.
Zde si odkládám pár fotek, které jsem zde pořídila. Výstava se mi moc líbila. Kéž by někdo takto zmapoval život mojí prapraprababičky Marie Kolandové (rozené Rotové), která babila ve Lhotkách u Mladé Boleslavi…
Z výstavy jsem si odnesla pořekladlo, že žena si odpočine jen v koutě a hrobě. Velmi pěkně bylo zpracované období šestinedělí, které se dnes úplně zanedbává. Zkrátka se nedrží, nedbá se na něj a diplomovaní odborníci na něj nemají čas, nikdo se o toto období nestará 🙁 Vše končí pro naše zdravotnictví porodem. Pak na tři dny šílenství na oddělení šestinedělí, kde vám vymyjou hlavu, znemožní vás, posmívají se vás a vyhodí před porodnici. Jediná návazná péče je po 6 týdnech u gynekologa. A mezitím… údolí temnot…
