Žil byl ve vsi Suchdol nad Lužnicí rod jménem Čáp. Jeden z předků tohoto příjmení se jmenoval Filip a přišel do Suchdola z blízkých Jílovic přibližně roku 1644. Jak se jeho potomci ženili, a vlivem přejímání příjmení „po střeše“, se měnila příjmení celých rodin – nebo také stačilo, aby si sedláci vyměnili grunty a hned se celá rodina přejmenovala.

Tak se stalo, že se jistý Vojtěch Čáp stal sedlákem na gruntu u Heřmanů, přijal příjmení Heřman, ale vlastně by se měl jmenovat Valdyně. Tento příběh je rekonstrukcí rodiny, kde se vyskytuje věkově nerovný sňatek, a to jak výrazně mladší nevěsty, tak výrazně mladšího ženicha. Vše dnes nezvyklé a zarážející bylo kdysi činěno pro zachování živobytí.

Filip Čáp

Aby to bylo ještě zamotanější, ani Filip Čáp se nenarodil v rodině Čápových.

V soupisu poddaných z roku 1661 nacházím v obci Suchdol Čápův grunt. Zde čtu poznámky o nejstarším majiteli gruntu. Z tohoto i pozdějších zápisů jsem zjistila, že původní majitel gruntu se jmenoval Jiřík Čáp a že se svého statku vzdal, protože jeho syn (shodou náhod také Filip) se jevil jako neschopný usedlost po něm převzít. A tak když Jiřík Čáp zestárl a tušil, že již na světě dlouho nepobude, projevil zájem o jeho usedlost „Filip z Jílovic“, který na gruntu u Čápa již delší dobu žil. Stalo se tak přibližně v roce 1644, kdy se z Filipa Chlupa z Jílovic stal Filip Čáp ze Suchdola.

Následujícím krokem ve Filipově životě byl sňatek s Marianou z Hrdlořez v roce 1649. Potomci Filipa a Mariany přišli na svět pravděpodobně na gruntu u Čápů. První soupis, kde se objevují, pochází z roku 1661 a jsou zde uvedená jejich jména a přibližný věk: Justýna (11), Zuzana (9), Jáchym (8), Jan (5), František (4), Jakub (1).

Filip s Marianou hospodařil na gruntu u Čápů do roku 1664, kdy zemřel. S ohledem na zlomek dostupných informací o jeho životě můžeme soudit, že se odebral na onen svět ve svých nejlepších letech. Nebylo mu více než 50 let. Když děti z prvního manželství Mariany dosáhly plnoletosti, zemřela Mariana ve stáří přibližně 55 let, dne 1. února 1683.

Jan Čáp

Přibližně čtrnáct let před tím, než se začne psát matrika narozených a pokřtěných pro farnost Suchdol n. L., přichází na svět Jan Čáp. Rok jeho narození odvozuji ze soupisu poddaných panství Třeboň. Poprvé ho nacházím v nejstarším soupisu z roku 1661. Zde písař zapsal v rodině Filipa a Mariany pětiletého Jana Čápa.

Jan převzal rodný grunt u Čápa a v lednu 1683 si vzal Rozinu, dceru Baltazara Lopaty, také zvaného Poštolka. Rozině bylo v době svatby asi 22 let a stejně jako její muž Jan pocházela ze Suchdola.

Ve stejném roce jako měli Jan a Rozina vdavky, se jim narodilo první dítě, dcera Barbora. Po ní přišlo na svět ještě osm dětí. Jejich existenci již můžeme doložit pomocí matrik narozených, ale bohužel zde narážíme na další nepříjemnost, která doprovází nejstarší historické prameny. V matrice narozených pro farnost Suchdol nad Lužnicí chybí stránky od února 1684 do listopadu 1690. Neexistují tedy zápisy o narození čtyř jejich dětí (Václav, Kašpar, Vojtěch, Blažej). Pomohla jsem si tedy opět soupisem poddaných, abych našla všechny jejich děti a mohla pomocí soupisů odhadnout rok jejich narození. K tomu mi slouží také matrika zemřelých, protože pokud dítko zemřelo, je zapsáno v knize zemřelých a tam naštěstí žádné listy nechybí.

Rodina Čápových velmi brzy přišla o matku. Rozina zemřela 2. února 1703, tj. 6 měsíců po narození syna Vavřince ve věku 42 let. Proč odešla ze světa tak mladá, matrika zemřelých ještě nezmiňuje. Na to si musíme počkat až do roku 1784, kdy se začínají v matrikách uvádět možné příčiny smrti určené rychtářem nebo místním lékařem.

Rodina žila bez matky sedm let. Otec Jan zemřel 22. listopadu 1710 ve věku asi 54 let. Oba rodiče zemřeli příliš brzo, aniž by stihli uspořádat veselku jakémukoliv svému dítěti. Na gruntu u Čápa zbylo po rodičích pět svobodných dětí, teď již sirotků: Barbora (27 let), Kašpar (24), Vojtěch (23), Kateřina (17), Řehoř (11). Podle starých zvyků se o rodinu musel postarat nejstarší syn. Byl to Kašpar, který už naštěstí byl ve věku dospělosti. Jeho úkolem bylo najít selku k němu na grunt a vyvdat co nejlépe své sestry. Po skonu jejich otce prožili sirotci tři roky, než se jejich rodinné poměry vyřešily.

Kašpar, Barbora i Kateřina našli své životní partnery v zimě na přelomu let 1713 a 1714. V roce 1715 odešel Vojtěch Čáp z rodného statku, teď již spravovaného bratrem Kašparem, a nakonec odešel i nejmladší Řehoř.

Jana Čápa bychom mohli nazvat „prvním Čápem narozeným v Suchdole, který nosil příjmení Čáp po celý život“. Na osud jeho syna Vojtěcha se podíváme v následující kapitole, která by se volně mohla nazývat „Jak se z Čápa stal Heřman, ale přitom by se měl jmenovat Valdyně“. Je namístě, abych něco pověděla o třech suchdolských gruntech a mohla se posunout ve vyprávění dál.

Tři grunty

Grunt Čáp

Vojtěch Čáp se narodil na gruntu u Čápů mezi lety 1688 a 1689, pravděpodobně na konci dubna, kdy se slaví svátek sv. Vojtěcha, jednoho z patronů naší země.

Rodný grunt, který stál na dnešní adrese Žižkova č. p. 59, opustil v roce 1715, kdy uzavřel sňatek s Magdalenou Heřmanovou, nejstarší dcerou Jana Heřmana-Valdyně, který chtěl předat pro svůj věk grunt do mladších rukou. Tento téměř sedmdesátiletý sedlák se tak stal tchánem Vojtěcha Čápa a mohl jít konečně na vejminek.

Grunt Heřman

Jan Heřman-Valdyně měl syna, kterému mohl grunt předat, Matěje. Jenže ten se roku 1711 oženil, ale ani pak nepřevzal grunt po svém otci a zůstal na rodném gruntu se svou manželkou Salomenou Smolkovou v podruží, tedy něco jako nájemník.

Starý otec Heřman už zajisté chtěl odejít na odpočinek a nemít starost o grunt, a tak nezbylo, než aby došlo k věkově nerovnému sňatku jeho dcery Magdaleny s mladíkem ze sousedství. Vojtovi Čápovi bylo při svatebním slibu 27 let a nevěstě Magdaleně táhlo na 43. Vojtěch převzal po svatbě grunt po tchánovi a podle tehdejších zvyklostí s ním přijal i nové příjmení „po střeše“ – Heřman.

Grunt u Heřmanů stál asi 400 metrů od gruntu u Čápů, na dnešní suchdolské adrese Žižkova č. p. 63.

Grunt Valdyně

V předchozím odstavci se objevilo příjmení Valdyně. Toto jméno nesl grunt, který by dnes mohl stát na adrese 28. října č. p. 78, poblíže náměstí Suchdola. Od dříve zmíněných gruntů byl asi kilometr daleko a byl menší než oba grunty předchozí.

Výměna gruntů

Přeneseme se teď zpět do roku 1687. Na gruntu u Heřmana v tu dobu hospodaří rodina Kašpara Heřmana a v též době najdeme na valdyňském gruntu rodinu Jana Valdyně.

Kašpar se narodil v Suchdole v roce 1648 Šimonovi a Apoleně na heřmanském gruntu. V roce 1669 se oženil s Justýnou Čápovou, dcerou Filipa Čápa a Mariany. Na gruntu Heřmana se jim do roku 1687 narodilo sedm dětí.

Jan Valdyně byl synem Valentína Valdyně. Narodil se kolem roku 1640 v Suchdole a v roce 1672 se oženil s dívkou se stejné vsi, Žofií Mauzkovou. Měli spolu 10 dětí: Magdalenu, Kašpara, Voršilu, Víta, Rosinu, Matěje, Pavla, Marianu, Julianu, Salomenu. Prvních sedm dětí se narodilo na valdyňském gruntu.

Všechno se změnilo v úterý 18. února 1687. V ten den si rodiny Heřmanů a Valdyňů vyměnily grunty. V soupisu poddaných je tato životní změna poznamenána u Heřmana: „handlowal s Waldinem Janem, abude se w Psani przesaditi musiti“, a u Valdyněho: „ten se przesadi na misto Casspara heržmana“. Důvod výměny zdroje neuvádí, pouze zmiňují, že to bylo z vůle majitelů gruntů a s požehnáním vrchnosti. Lze se dočíst, že valdyňský grunt byl na počátku 17. století očištěn od dluhů.

Z Jana Valdyně se stal Jan Heřman a Kašpar Heřman přišel s gruntem k příjmení Valdyně. Jejich manželky a děti také změnily příjmení. Lze se domnívat, že Jan byl úspěšnější hospodář na menším gruntu a Kašparovi se nedařilo. Kašpar se s rodinou mohl přestěhovat do menšího a nezadluženého gruntu, kdežto nezadlužený Jan mohl chtít pro svou velkou rodinu grunt větší a postupně ho oddlužit.

To vše proběhlo 28 let před svatbou Vojtěcha Čápa s o patnáct let starší nevěstou Magdalenou. Z výše uvedených údajů ohledně výměny gruntů vyplývá, že Magdalena se narodila na gruntu Valdyně, měla z našeho pohledu rodné příjmení Valdyně, a jelikož Vojtěch po sňatku převzal její příjmení, mohl by se za jiných okolností jmenovat Vojtěch Valdyně. To by znamenalo, že by nesl toto příjmení dál v mužské linii.

Rodina Vojtěcha Čápa / Heřmana

Opustím teď místopis Suchdola a podívám se na samotný život Vojtěcha Čápa / Heřmana.

Vojta vzal grunt po svém tchánovi v roce 1715 a prožil v manželství s Magdalenou dvacet pět let. Děti spolu neměli, pravděpodobně proto, že Magdalena už byla na roli matky stará. Ovdověl 24. března 1740 ve věku 52 let a necelé tři měsíce po skonu své první ženy měl veselku. Nevěstu si našel na gruntu u Rohanů. Byla jí 16letá Žofie (*5. května 1724) rodičů Jakuba a Anežky Hojek / Rohanových. Její ženich vdovec byl starší o 36 let. Svatba se konala v úterý 7. června 1740 v jejich rodné vsi.

Žofii se narodilo první dítě až téměř tři roky po svatbě, což svědčí o tom, že Vojtěch nechal mladičkou manželku dospět k 18. narozeninám a pak s ní začal plnit manželskou povinnost. Nechám na fantazii všech, jak takový život vypadal, když vedle sebe ulehli 18letá žena a 54letý muž. Do rodiny tak přišlo sedm dětí; čtyři synové a tři dcery. Dospělosti se dožilo pět z nich. První dítě se Žofii narodilo v 19 a poslední v 36 letech. Vojtěch se prvního potomka dočkal v 55 a posledního v 73 letech.

Děti Vojtěcha a Žofie

• Václav (1743 – 1815)
• Eleonora (1745 – 1771)
• Kateřina (1747 – 1823)
• Marie Anna (1749 – 1812)
• Jakub (1752 – 1754)
• Vavřinec (1754 – 1814)
• Jan (1761 – 1761)

Když otec rodiny Vojtěch zeslábl a cítil, že konec jeho života není daleko, předal grunt u Heřmanů prvorozenému synu Václavovi. Stalo se tak v pátek 16. února 1770, tři dny před Václavovou svatbou.

Vojtěch Čáp / Heřman se dožil vysokého věku přibližně 81 let a jeho druhé manželství trvalo třicet let. Zemřel na stáří v začátku velkého dvouletého hladomoru, v pondělí 12. listopadu 1770. Zanechal po sobě 46letou vdovu Žofii a tři jejich svobodné děti: Eleonoru (25), Marii Annu (21) a Vavřince (16).

Matka Žofie Heřmanová se dožila 62 let. Zemřela na gruntu u Heřmanů v neděli 8. října 1786. Tím se uzavřela kapitola generace, kdy se naposledy změnilo „po střeše“ příjmení muže, podle toho, kam se přiženil. Napříště až podnes ponese nová rodina rodné příjmení muže.