Do Hranic přicházeli lidé také z Hrdlořez u Suchdola nad Lužnicí. Mezi nimi byli bratři Homolkové, Vít a Martin. Přišli na Hranice s doprovodu svých rodičů a jedné ze sester. Ti všichni nakonec v Hranicích našli i svůj konec životní pouti. Na čísle tři založil novou rodinu Vít Homolka (1784 – 1837).
Počátek chalupy č. 3
Je třeba zmínit, že číslo tři začal budovat František Suchý mezi lety 1792 a 1795. Ten ho prodal v roce 1802 Jakubovi Kopřivovi ze Suchdola, který měl mimo další děti dceru Evu, budoucí paní Homolkovou.
Vít Homolka
Vít Homolka z Hrdlořez (1784 – 1837) byl na deseti chalupách jedním z nejmladších zakladatelů mezi muži a dvakrát se za svůj život oženil. Poprvé si v roce 1801 vzal v Hranicích již zmíněnou Evu Kopřivovou (1781 – 1815), která mu dala šest dětí a předčasně vysílením zemřela. Chalupu číslo tři koupil Vít od svého tchána Kopřivy už v roce 1807, načež Kopřiva zmizel z Hranic a zřejmě se usídlil s rodinou v Chlumu u Třeboně. Ze šesti dětí, které se Evě a Vítovi Homolkovým narodily, zůstaly pak naživu jen dvě dcery: Kateřina (1803 – 1875), která se nikdy neprovdala, a Alžběta (1809 – 1889), která se provdala nejprve za Martina Eckera (Eker / Eger / obec Herda) od Třeboně a po jeho smrti za Ondřeje Kuchyňku. Alžběta prožila svůj život po třeboňských jednotách (Uhlíř, Dušák, Kazda).
Druhou ženu si Vít našel už přímo na Hranicích, a to dceru Blažeje Bíny ze čtyřky, Johannu (1792 – 1765). Johanna byla zřejmě jedno z prvních dětí, které se v Hranicích narodily. Spolu s Vítem měli devět potomků – šest chlapců a tři děvčata. Stále se vracející nákaza pravých neštovic vzala Homolkovým tři děti – v roce 1818 nejstaršího tehdy dvouletého Jakuba a pak v roce 1832 Marianu a Josefa. Jinak se jim vyhýbaly jiné nákazy a nehody. Tak se dožil (teď už víme, že druhý) nejstarší syn Jan (*1819) veselky s Alžbětou Zimmlovou, Vojtěch (*1821) se oženil s Dorotou Machovou a pak Josefou Dvořákovou, Anna (*1824) se neprovdala, Barbora (*1833) se stala paní Sassmannovou a nejmladší Vavřinec (*1837) zůstal starým mládencem. Vavřinec si na svého tatínka Víta nemohl pamatovat, protože mu tatínek zemřel, když bylo Vavřincovi sotva půl roku.
Vít Homolka, zploditel nejméně patnácti dětí, zemřel v chalupě č. 3 dva dny před koncem roku 1837 na zápal plic. Johanna ovdověla ve věku 45 let a už se znovu neprovdala. Nezemřela však doma, ale našla jsem jí v suchdolské matrice. Když vydechla naposledy, bylo sedmdesát dva let.
Jan Homolka *1819
Hospodářem po otci Vítovi byl syn od jeho druhé ženy Johanny Bínové, Jan, který se narodil 20. května 1819. Chvíli po třicátých narozeninách se oženil Alžbětou Zimmlovou z Trpnouze. Alžběta byla o devět let mladší než Jan, a tak vstupovala do manželství jako 22letá. Čtyři měsíce po svatbě se dočkali prvního potomka, dcery Marie, která však zemřela 2 týdny po porodu. Marie byla první z devíti dětí, které se Janovi s Alžbětou v chaloupce č. 3 narodily. Kojenecká úmrtnost v jejich rodině odpovídá spíš podprůměru v Hranicích. Homolkovi přišli o tři děti z devíti a museli se ohánět, aby všechny uživili. Zůstali jim synové František (*1853), Vojtěch (*1856), Kašpar (*1859), Jan (*1861), Matěj (*1866) a jedná dcera Terezie (*1870).
František a Kašpar se stali kováři. František odešel se ženou do Halámek a možná i Gmündu. Kašpar odešel do Prahy, kde se oženil. Žil na Vinohradech a pak na Žižkově. Jejich nejmladší sestra Terezie se vdala v posledních letech 19. století v pražských Nuslích za policejního strážníka Emmanuela Wonku. Za svědka si vybrala právě svého bratra Kašpara.
Doma v Hranicích zůstal pouze syn Jan, narozený 10. října 1861. Jako jediný syn, který zůstal v Hranicích, převzal rodnou chaloupku. Nejprve pochoval svou matku Alžbětu, která v roce 1887 zemřela na tuberkulózu plic v nedožitých šedesáti letech. Čtyři roky po ní zemřel i její manžel Jan, stár 71 roků na zánět mozkových blan.
Jan Homolka *1861
Příštím hospodářem v třetí chalupě se stal Homolka křtěný po otci.
Když bylo Janovi Homolkovi dvacet šest let, oženil se s místní dcerou z chalupy Vojtěcha Paručky č. p. 71. Jmenovala se Anna a bylo jí 24 let, když se za Jana Homolku provdala. Anna se narodila v Hranicích v roce 1863 a Janovi porodila šest synů a dvě dcery.
První syn Jan a jeho pokrevně spřízněná nevěsta sestřenice
První syn dostal tradičně jméno po otci, Jana narodil se rok po svatbě, tj. v roce 1889. Rok před první světovou válkou se oženil s dívkou Marií, která pocházela z rodu Paručkových, tak jako Janova matka. Snoubenci byli příbuzní v druhém a třetím stupni pokrevní příbuznosti a aby se mohli vzít, museli si opatřit dispens. Janova matka a Mariin otec byli sourozenci, což činilo z Jana a Marie bratrance se sestřenicí (II. stupeň pokrevní příbuznosti). K tomu navíc byl Janův dědeček od tatínka a Marii dědeček od maminky sourozenci – což z Jana a Marie činilo bratrance a sestřenice z druhého kolene (III. stupeň pokrevní příbuznosti).
O tři roky mladší než Jan byl další syn Hynek, který se přiženil do rodu Tampierových. Třetí syn Jana a Anny dostal jméno František, který zemřel po šestinedělí, a jako čtvrtý se narodil Martin. Pak přišla na svět dvě děvčata – Mariana, narozená v roce 1899 a v novém století Kateřina (1901-1902). O Marianě jsem zjistila, že se provdala v roce 1921 do Dvorů za Františka Drnka. Předposlední dítě Jana a Anny Homolkových byl chlapec křtěný Vojtěch, který se oženil v Hranicích s Marií Trskovou. Poslední syn František se narodil Anně v jejích 44 letech, ale nedošel druhých narozenin, protože se nešťastnou náhodou utopil.
Kdo po otci převzal rodnou chalupu?
Nejstarší Jan (*1889) pracoval před první světovou válkou ve Vídni jako zedník a byl odveden v roce 1915 do války, kde bojoval na italské frontě (tak jako jeho mladší bratr Martin) a po válce se vrátil domů do Majdaleny. Zde se živil jako obuvník a vlastnil dům č. 19.
Hynek (*1892) se vyučil na kováře a na vojnu byl odveden ještě před vypuknutím konfliktu. Sloužil se válce jako dělostřelec na vícero frontách. Po válce pracoval v železničních dílnách v Gmündu a v roce 1922 se oženil s Růženou Tampierovou. V roce 1933 spolu bydleli v Oboře č. 5, kde žili předci mého manžela, Josef Bína a Marie Bínová (rozená Tampierová). Tedy sestry Tampierovy s rodinami.
Nejmladší přeživší syn Vojtěch (*1904) se ženil v roce 1933 jako „domkář v Hranicích č. 3“. Jak a kdy zemřel otec Jan (*1861) a jeho žena, to nevím. Zdigitalizovaná matrika zemřelých končí v roce 1922, kterýžto rok oba manželé pravděpodobně přežili. V zápisu o svatbě Vojtěcha nejsou jeho rodiče označeni jako nebožtíci, ale ani to nemusí být průkazné o jejich délce života. Velmi pravděpodobně dalším hospodářem ve třetí hranické chalupě po Janovi Homolkovi, nar. 1861, byl jeho nejmladší syn Vojtěch.
Vojtěch Homolka s Marií Trskovou měli děti na sklonku druhé světové války a při troše štěstí ještě dnes některé může žít.
