První z Deseti chalup, od kterých se začínají počítat čísla popisná v Hranicích u Nových Hradů, byla založena Janem Paručkou ze Suchdola nad Lužnicí. Dnes na pozemku, kde stála chalupa č. 1, není žádná nemovitost. Z Deseti chalup nyní stojí už jen devět o více číslech popisných.
Paručka / Parutschka
Rod Paručkových pochází podle matričních knih a soupisech poddaných panství Třeboň zcela ze Suchdola nad Lužnicí. Příjmení Paručka se objevuje matrikách ve vícero formách: Paručka, Parutschka, Paruczka, Paroczka, Baruczka atd. Pro lepší čitelnost textu užívám českou formu. Nicméně potomci Paručkových dnes nesou německý zápis Parutschka.
Původ rodu
Nejstaršími doloženými suchdolskými předky byli Tomáš Paručka a jeho žena Žofie. Tomáš se narodil mezi lety 1650 – 1657, a v Cepu a Suchdole se živil jako sluha a pastýř. Zemřel v roce 1699, dva měsíce před narozením jeho syna Víta.
Tomáš měl nejméně čtyři děti. Anežku, která se vdala za třeboňského jednotáře u Janů, Františka a Viktorina, kteří také ze Suchdola v dospělosti odešli, a Víta.
Vít Paručka
Vít se narodil jako posthumus – pohrobek, tzn. že Vítův otec se nedožil jeho narození. Když bylo Vítovi patnáct let, zcela osiřel. Matka Žofie zemřela na Vánoce roku 1713 ve věku 45 let.
Zůstal v Suchdole jako jediný z rodiny a živil se jako pastýř ve vsi. Narodil se 4. června 1699 v Cepu a oženil se v 25 letech s místní Magdalenou Jochovou, dcerou Filipa a Rosiny. Ještě před veselkou mu Magdalena povila dvě děti – už se nedozvíme, proč se svatbou otáleli. Jisté ale je, že Vít neměl sedlákově dceři co nabídnout, byv sirotkem po pastýři, jímž sám také byl. „Tak mu jí tedy dali“ v listopadu 1724. Společně se Vít a Magda dočkali ještě dalších devíti dětí. Dožil se 66 let, zemřel v březnu 1766, Magdalena ho přežila o sedm let. Jejich mužští potomci vesměs v Suchdole zůstali a oženili se zde.
Matěj Paručka
Pro naše další vyprávění je důležité jejich čtvrté dítě z jedenácti, syn Matěj / Mathias. Byl to nejstarší přeživší potomek Víta a Magdaleny. Narodil se v Suchdole 15. září 1729 a poprvé se oženil v 23 letech. Vzal si 40letou Anežku Šebestovou ze Suchdola, se kterou žil v manželství třináct let – děti spolu neměli. Jako 37letý vdovec se oženil s 23letou Kateřinou Komínovou z Rapšachu. Konečně se dočkal potomků, kterých bylo konkrétně devět.
Svatbu měli v suchdolském kostele svatého Mikuláše v červnu 1766. Oba byli celý život v podružství (např. u Bartizala) a pracovali jako hrobaři. Na výčtu křestních jmen jejich dětí mohu ukázat dva tehdejší zvyky při křtu – 1) křest jménem již zemřelého sourozence, 2) výběr křestního jména podle svátků svatých v době narození dítěte.
- Bartoloměj – 21. srpna 1767 (svátek má 24. srpna)
- Vavřinec – 5. srpna 1770 (10. srpna)
- Barbora – 27. listopadu 1771 (4. prosince)
- Jan – 6. května 1773 (16. května)
- Jakub – 9. července 1775 (25. července)
- Jakub – 25. července 1776 (25. července)
- Jakub – 17. července 1778 (25. července)
- Matěj – 15. ledna 1780 (24. února)
- Marie Anna – 31. srpna 1782 (8. září Narození Panny Marie)
Kateřina Paručková umírá poměrně brzy, a to při porodu, v říjnu 1788, je jí asi čtyřicet pět let.
Ze všech dětí vdovci Matějovi zbyli jen Jan, Matěj a Marie Anna. Ostatní se nedožili ani jednoho roku.
Jan zamířil v dospělosti osidlovat Hranice a Matěj se dal na vojnu. V Suchdole zbyl starý Matěj s dcerou Marií Annou. Zemřel 17. prosince 1800, bylo mu 71 let. Pět dní po něm umírá i jeho dcera Marie Anna v osmnácti letech.
Jan Paručka
Jan Paručka (1773 – 1806) byl syn Matěje a Kateřiny Paručkových. Na Hranice přišel v roce 1793. Jeho ženou se stala Marie Anna Zwettler z Rapšachu v roce 1797. V chalupě číslo jedna se jim narodilo pouze šest dětí, protože Jan zemřel už v 32 letech na koliku. Vdova Marie Anna se po čtyřech letech provdala za o deset let mladšího Vojtěcha Vojtu (syn Bartoloměje) a porodila mu jednu dceru. Rod Vojtů žil v chalupě č. 27, ale nedošel v Hranicích ani na konec 19. století.
V chalupě č. 1 se narodila dvakrát po sobě dvojčata. Nejdříve se narodil Jakub (*1798), pak dvojčata Adam a Eva (*1801), Josef s Vojtěchem (*1802) a poslední Anička (*1805). Dvojčata Adam a Eva žily jen pár dní. Z druhého páru dvojčat přežil pouze Josef.
Jako Marie Anna Vojtová zemřela první chalupnice v Hranicích č. p .1 v 60 letech na tuberkulózu.
Paručkovým zbyli dva synové, Jakub a Josef. Josef se oženil v roce 1823 s Kateřinou Vojtovou (dcera Bartoloměje, tady je zajímavá příbuznost – Josefův otčím Vojtěch Vojta byl zároveň jeho švagrem). Jeho rodina žila v chalupě č. 1 až do roku 1841, když se přestěhovali do chalupy č. 78. To už měl Josef druhou ženu, Marii Annu Heiderovou z Trpnouze. Právě z druhého manželství díky Josefovo synovi Franzovi (*1846) vychází rodové linie, která vede k dodnes žijícím mužům tohoto rodu. Josef zemřel v roce 1881 v Hranicích č. p. 71 ve věku nedožitých osmdesáti let.
Jakub Paručka
Chalupu č. 1 získal Jakub Paručka, první syn Jana Paručky a Marie Anny Paručkové – Vojtové.
Za svůj život se stihl třikrát oženit a ze všech manželství se mu narodilo 11 dětí. První svatbu měl v dvaceti letech. Vzal si v roce 1819 šestnáctiletou (!) Annu Heiderovou z Trpnouze, dceru Vojtěcha. Rok a půl po svatbě se pár dočkal prvního potomka – dcery Alžběty, a více dětí neměli, protože Anna zemřela třináct měsíců (na Mikuláše v roce 1821) po porodu na tyfus. Nikdo by neměl umírat v nedožitých dvaceti letech…
Jakub se tedy velmi brzy znovu oženil. Už v únoru 1822 si vzal ženu téhož jména, jako byla jeho první žena. Jmenovala se také Anna Heiderová, také jí bylo šestnáct let (!!), ale byla z Dvorů a její otec se jmenoval Jiří. Spolu se dočkali početné družiny dětí. Narodilo se jim šest chlapců a a dvě děvčata. V běhu času přišli postupně o šest z nich krátce po jejich narození. Jediné děti, které jich zbyly, byl nejstarší a prvorozený syn Mikuláš (*1823) a dcera Marie Anna (*1832). Jakubova druhá žena Anna zemřela devět měsíců po narození jejího posledního dítěte. Bylo jí 33 let.
Jakub žil čtyři roky jako vdovec, než se oženil naposledy. Ve svých 44 letech vstoupil do svazku manželského s hranickou Kateřinou Kovářovou (chalupa č. 25), které bylo 37 let a povila mu dceru Annu a syna Matěje.
Rok po narození Matěje Jakub Paručka zemřel ve své chalupě č. 1. Dožil se padesátky a zabila ho tuberkulóza plic. Je velmi pravděpodobné, že se od něj nakazila jeho třetí žena Kateřina. Ta ještě jako Jakubova vdova pojala za muže Jana Bínu z chalupy č. 4, ale do tří let zemřela také na TBC plic.
Mikuláš Paručka
Objevuje se tedy na scéně jediný možný mužský dědic – Mikuláš Paručka, narozený 4. prosince 1823 – bystří si všimnou, že výběr jeho křestního jména nebyl náhodný.
Tento muž je posledním z rodu, jehož rodina chalupu č. 1 postavila, žil v ní a rodily se mu tu děti.
Mikuláš Paručka pojal v únoru 1843 v Hranicích za svou ženu Annu, dceru Šimona Vochozky z chalupy č. 18. Oba snoubenci byli v den své svatby poměrně mladí – Anně bylo jen osmnáct a Mikulášovi devatenáct let. Dva týdny po něm se znovu oženil jeho otec Jakub – asi měli pádný důvod, proč obě svatby nespojit v jednu, což by bylo ekonomické a tehdy běžné.
V rodné paručkovic chalupě se Anně a Mikulášovi narodili tři synové s překvapivým rozestupem let. Jan se narodil patnáct měsíců po svatbě (*1844) a další syn až šest let poté – Václav (*1850). Třetí s pauzou sedm let byl Ondřej (*1857).
Mikuláš zemřel 27. dubna 1878 na tuberkulózu plic ve věku 54 let.
Další stopy po Paručkových a osud rodné chalupy
Vypátrala jsem, že nejstarší syn Jan údajně odešel do USA a zemřel v Chicagu v roce 1914, kdy mu bylo 70 let. Oznámení o jeho úmrtí píše, že „v Americe dlel 42 roků“. Já jsem však našla, že Jan se ženou žili chvíli v Klikově a doputovali až do Milešova u Lovosic. Zde se jim narodily nejméně tři děti v letech 1884 – 1887. Pokud by byl údaj na oznámení správný, musel by Jan emigrovat v roce 1872, ale já se domnívám, že se tak stalo nejdříve v posledním desetiletí 19. století. Může se samozřejmě jednat o shodu jmen a do Ameriky se dostal úplně jiný Jan. Ten ze Chicaga se údajně narodil v Cepu u Suchdola nad Lužnicí, ale mně se žádného podobného nepodařilo nalézt.
V roce 1876, tedy téměř dvě dekády od narození posledního Paručky, v chalupě č. 1. zemřel vdovec a vejminkář Šimon Vochozka (stáří asi 90 let), tedy pan tchán od Mikuláše Paručky, a rok poté se zde narodila a do roka zemřela nemanželská holčička místní děvečky.
Chalupa byla možná pustá, možná osídlena jen řídce. Přijímala vídeňské nalezence a uchylovali se do ní žebráci a staří lidé. Například svobodná dcera Franze Zimmela z chalupy č. 16 Anna Zimmelová, která zde roku 1910 zemřela v 74 letech.
Na začátku první světové války tu zřejmě hospodařila rodina nádeníka Václava Dvořáka, kterému zde v létě roku 1915 zemřela jeho maličká dcera.
Během sčítání lidu v roce 1921 je list určený pro chalupu č. 1 proškrtnut s tím, že chalupa patří majiteli Václavu Šnajdrovi, bydlícímu v sousedství v chalupě č. 2.
Předpokládám, že chalupa, ať už byla původní nebo opravovaná, byla ve špatném stavu a byla stržena, nebo vyhořela během doby první světové války, nebo krátce po ní.
