Rodopis

Můj zájem o to, odkud pocházím, se objevil někdy kolem mých 20. narozenin. To mi předal můj dědeček Mirek několik listů, na které napsal a načrtnul svou i babiččinu rodovou linii. Pak se až do mé svatby skoro nic nedělo. Těsně před svatbou jsem zjistila, že v USA stále žijí naši příbuzní a spojila jsem se s nimi.

Tento dokument odstartoval mé pátrání po rodokmenu

Když jsem objevila stránky www.geni.com, rozjela jsem tuhle vášeň ve velkém. Samozřejmě se svatbou jsem „vyvdala“ dalších mnoho předků našich dětí.

V roce 2022 znám jménem mých 375 předků a můj muž jich zná 383 – jedná se pouze o naše xprababičky a xpradědečky!

Kolik předků máme v 10 generacích?“

1 já
2 rodiče (1+1)
4 babičky a dědové (2+2)
8 prababiček a pradědečků (4+4)
16 prapra (8 bab + 8 děd)
32 praprapra (16 bab + 16 děd)
64 4pra (32 bab + 32 děd)
128 5pra (64 bab + 64 děd)
256 6pra (128 bab + 128 děd)
512 7pra (256 bab + 256 bab)

1+2+4+8+16+32+64+128+256+512 = 1023 přímých předků

Nejstarší doložený předek mého muže se jmenoval Martin Jiřík, který byl otcem Matěje Jiříka (ca. 1595 – 1666) – žili na Jiříkově statku v Dolních Slověnicích. Podle jeho syna Bartoloměje se celý rod pojmenoval Bartošovi. A tak se jmenoval i mého muže dědeček. Martin je mého muže prapraprapraprapraprapraprapradědeček (10x) a narodil se v době, kdy na britských ostrovech panovala Alžběta I.

Soupis poddaných 1666 z velkostatku Třeboň
Matěj na Jiříkově+ umřel
Alžběta vdova
děti jeho
Bartoloměj 16 let
Vavřinec 14 let
Adam a Eva – dvojčata 9 let
Martin 6 let

Můj nejstarší předek bude zřejmě Václav Markalous, kterému žena Kateřina porodila 16. září 1650 syna Matěj Markalouse ve vsi Staré Jesenčany (tehdy pouze Jesenčany) u Pardubic. Domnívám se, že Václav přišel na svět někdy kolem bitvy na Bílé hoře.

Zápis narození Matěje Markalouse, signatura 1534, snímek 55, strana 47b
16. den (měsíce září, není na snímku), otec Václav Markalous a Kateřina. Jména svědků. Jméno dítěte: Matěj. Místo narození: Jesničan (Jesenčany)

Největší můj úlovek bylo dohledání informací o praprababičce Marii Kovářové (roz. Strnadové), o které jsem věděla jen její jméno za svobodna a že si Antonína vzala v Bosně (Rakousko-Uhersko). Úřad v Zavidoviči, kde rodina před 1. světovou válkou žila, mi nepředal žádné nové informace. Vysledovala jsem její rodinu po válce až ve Šternberku a zde jsem prošla tisíce listů sčítání obyvatel z roku 1921, až! Až jsem je našla. Bohužel jsem dosud nedohledala, jaký byl její osud, kde zemřela. ZATÍM!

Sčítání obyvatel 1921 - Šternberk
Sčítání obyvatel 1921 – Šternberk
Najít tento list jsem prostě vyseděla.

To důležité slovo, které popisuje mojí práci na rodokmenu naší obří rodiny je: ZATÍM. Zatím vím pouze toto, ale zítra mohu znát opět více.