Můj zájem o to, odkud pocházím, se objevil někdy kolem roku 2002. To mi předal můj dědeček Mirek několik listů, na které napsal a načrtnul svou i babiččinu rodovou linii. Pak se až do mé svatby skoro nic nedělo. Těsně před svatbou jsem našla tento dodací list, a zjistila jsem, že v USA stále žijí naši příbuzní a spojila jsem se s nimi. (dodací list, A. J. Kovar posílá ruční výšivku své sestře, mé prababičce, dne 15. listopadu 1990.
Když jsem objevila stránky www.geni.com, rozjela jsem tuhle vášeň ve velkém. Svatbou s mým manželem jsem „vyvdala“ dalších mnoho předků našich dětí.
V polovině roku 2024 jsem již pojmenovala 528 mých předků a můj muž jich má v rodokmenu 486 – jedná se pouze o naše xprababičky a xpradědečky!
„Kolik předků máme v 10 generacích?“
1 já
2 rodiče (1+1)
4 babičky a dědové (2+2)
8 prababiček a pradědečků (4+4)
16 prapra (8 bab + 8 děd)
32 praprapra (16 bab + 16 děd)
64 4pra (32 bab + 32 děd)
128 5pra (64 bab + 64 děd)
256 6pra (128 bab + 128 děd)
512 7pra (256 bab + 256 bab)
1+2+4+8+16+32+64+128+256+512 = 1023 přímých předků
Rodokmen mého manžela
Nejstarší doložený předek mého muže se jmenoval Martin Jiřík (1g) (žil v 16. století), který byl otcem Matěje Jiříka (2g) (ca. 1595 – 1666) – žili na Jiříkově statku v Dolních Slověnicích. Podle Matějova syna Bartoloměje (3g) se celý rod pojmenoval Bartošovi. A tak se jmenoval i mého muže dědeček z matčiny strany. Martin je mého muže prapraprapraprapraprapraprapradědeček (10x) a narodil se v době, kdy na britských ostrovech panovala Alžběta I.
Soupis poddaných 1666 z velkostatku Třeboň
Matěj na Jiříkově+ umřel
Alžběta vdova
děti jeho
Bartoloměj 16 let
Vavřinec 14 let
Adam a Eva – dvojčata 9 let
Martin 6 let
Můj rodokmen
Můj nejstarší předek bude zřejmě Václav Markalous (1g), kterému žena Kateřina porodila 16. září 1650 syna Matěj Markalouse (2g) ve vsi Staré Jesenčany (tehdy pouze Jesenčany) u Pardubic. Domnívám se, že Václav přišel na svět někdy kolem bitvy na Bílé hoře.
Zápis narození Matěje Markalouse, signatura 1534, snímek 55, strana 47b
16. den (měsíce září, není na snímku), otec Václav Markalous a Kateřina. Jména svědků. Jméno dítěte: Matěj. Místo narození: Jesničan (Jesenčany)
Jackpot!
Největší můj úlovek bylo dohledání informací o praprababičce z matčiny strany Marii Kovářové (roz. Strnadové), o které jsem věděla jen její jméno za svobodna a že si Antonína Kováře vzala v Bosně (Rakousko-Uhersko). Úřad v Zavidoviči, kde rodina před 1. světovou válkou žila, mi nepředal žádné nové informace. Vysledovala jsem její rodinu po válce až ve Šternberku a zde jsem prošla tisíce listů sčítání obyvatel z roku 1921, až! Až jsem je našla. Bohužel jsem dosud nedohledala, jaký byl její osud, kde zemřela. ZATÍM!
To důležité slovo, které popisuje mojí práci na rodokmenu naší obří rodiny je: ZATÍM. Zatím vím pouze toto, ale zítra mohu znát opět více.